Bali Bohemia
charakter článku: Články, reportáže, rozhovory
oblast: Saigon
sekce: Dějiny, Umění
vydáno: 14.11.2012, autor: Pavel Zvolánek

Vietnam: Saigon – hlavní město poražených


Před třiceti lety, 2. července 1976, došlo k formálnímu sjednocení severního a jižního Vietnamu. Uzavřela se tak poslední z válek, které Vietnam provázely po tři desetiletí. Během nich obě části země stály po dlouhou dobu proti sobě. Metropole jižního Vietnamu, Saigon, se ocitla na straně poražených. Dnes je již opět ekonomickým centrem země. Turisté sem však často míří právě kvůli jeho válečné minulosti.

Když Francouzi v polovině devatenáctého století Saigon dobyli, nepředstavoval pro ně něco víc než bažinu, kterou bylo třeba zkultivovat. Z dob francouzské nadvlády si město odneslo široké bulváry,  architekturu i aleje tamarindů, v jejichž stínu se mohlo schovat 20 000 Evropanů, kteří zde žili obklopeni milionem Vietnamců a Číňanů. Saigon se stal hlavním městem francouzské kolonie Kočinčína a své premiantské postavení si ještě zopakoval jako první město jižního Vietnamu.  Během svých dějin město změnilo šestkrát své jméno, naposledy v roce 1975, kdy do jeho ulic vstoupily jednotky komunistického severu a ze Saigonu se stalo Ho Či Minovo město. V neformálním styku se však stále používá staré jméno, které lze tak trochu považovat za příklad mírného protestu v mezích zákona.  
Hlavní pošta, pocházející z konce devatenáctého století, je jedním z příkladů francouzského vlivu. Ruch v největším poštovním úřadě v zemi probíhá pod bedlivým dohledem toho, kdo městu sebral jeho jméno - zakladatele vietnamské komunistické strany Ho Či Mina. Palác sjednocení nenese z francouzského šarmu nic, byť zde kdysi měl svoji rezidenci francouzský guvernér. Budova však má pohnuté osudy, které se podepsaly na jejím dnešním vzhledu. V roce 1962 byl palác  těžce poškozen  dvěma piloty jihovietnamské armády, kteří na něj  svrhli bomby ve snaze zabít prezidenta Diema. Nenáviděný Diem sice vyvázl živý, ale svůj osud oddálil jenom o rok, kdy byl na něj spáchaný tentokrát již úspěšný atentát. Po bombovém útoku musel být palác přestavěn a dnes je něčím mezi konferenčním centrem a muzeem. Při oficiálních příležitostech bývá uzavírán, v běžné dny si ho můžete v doprovodu místního průvodce podrobně prohlédnout. V rámci prohlídky neschází ani nahlédnutí do prezidentského kina i jeho zpravodajského centra.Poslední z jihovietnamských prezidentů, Van Minh,  si tohoto vybavení užíval pouhé dva dny, kdy stál v čele jižního Vietnamu. Do dějin se tak hlavně zapsal svým výrokem čekám zde, abych vám předal vládu, kterým uvítal komunistické jednotky obsazující Saigon. Stejně tak do historie vešla odpověď, které se mu dostalo - nemůžete odevzdávat něco, co již nemáte.30.dubna 1975 tank s číslem 390 prorazil hlavní bránu paláce, tank s číslem 843 si cestu prorval přes bránu vedlejší. Jeho velitel pak vyběhl do čtvrtého patra, vztyčil zde vlajku a ve Vietnamu tím skončila válka, která je zde nazývána americká. Přestože během ní zahynuli na tři miliony Vietnamců jsou Američané s odstupem třiceti let .v zemi vítanými hosty.  

Delta Mekongu
Delta Mekongu

Saigon - muzea války i tunely Cu Chi

Novým vztahům musí ustoupit i  možné staré překážky. Muzeum pozůstatků války se kdysi jmenovalo Muzeum amerických a čínských válečných zločinů, na plánu města bývalo  uváděno jako muzeum Agresivních zločinů. Když prezident Clinton zrušil obchodní embargo uvalené na Vietnam, a tak název muzea dostal politicky korektnější podobu. Pro zahraniční návštěvníky je však i současná podoba celé expozice silným zážitkem. Představuje válku jako děsivou mašinérii, jejíž obětí se stává především civilní obyvatelstvo. Z amerických bombardérů bylo v rámci operace Valící se bouře během tří let na Vietnam svrženo dvojnásobně více bomb než bylo použito během druhé světové války. Následky chemické války pociťují někteří obyvatelé Vietnamu dodnes. 
Ti, kteří  se rozhodnou vydat ve stopách vietnamské války,  ze Saigonu  obvykle  zamíří  k asi pětasedmdesát kilometrů vzdáleným tunelům Cu Chi. Kdo hledá vysvětlení, proč ani mohutná americká převaha nestačila k vítězství nad komunistickými gerilami, najde ji v tady. V rozsáhlém podzemním systému, ve kterém se mohlo ukrýt až 16 000 bojovníků. Tunely začaly vznikat již během první z vietnamských válek vedené proti Francouzům za samostatnost země. Poté, co na místní bitevní pole vstoupili Američané, se jejich sít  ještě rozrostla. Tunely Vietkongu  dosahovaly délky až 200 kilometrů a sahaly  ke kambodžským hranicím. Jejich turistická podoba je samozřejmě mnohem kratší a přizpůsobená objemnějším tělům návštěvníků, kteří  se tak alespoň na chvíli mohou ponořit do podzemního města, jehož nedokázalo vymazat z mapy bombardování, snahy o jeho zatopení ani existence speciálního amerického oddílu tzv. krys z tunelů, do kterého byli vybíráni vojáci malého vzrůstu.  Ti měli pomoci čelit taktice, kterou s úspěchem uplatňovali vojáci Vietkongu -  nedat se vlákat do konvenční války a nepřítele neustále vyčerpávat nenadálými přepady.V oblasti Cu Chi se však válka jeví jako již hodně vzdálená minulost a spíše zde platí  slova jednoho z turistických bedekrů o tom, že právě teď je čas jet do Vietnamu, protože to je nové, levné a vzrušující. 

Vietnamka z delty Mekongu
Vietnamka z delty Mekongu

Facebook:




Související fotografie




Související videa




Související články


Asean.cz - informace o zemích jihovýchodní Asie:
Barma/Myanmar, Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Singapur, Thajsko, Vietnam, Východní Timor
Vietnam.Asean.cz: Vietnam: Saigon – hlavní město poražených ,
Vietnam © 2009 - 2017 Marten & Louis s.r.o.