Kdybyste některé město označili za šílené, asi byste se zlou potázali. Vietnamský Dalat však dokázal obrátit šílenství ve vlastní přednost a učinit ho součástí své identity. Za šílenou tak zde lze bez obav označit místní architekturu nebo i osamělého mnicha.
Prohlídku místních extravagancí můžete zahájit v domě, který je hotýlkem a zároveň otevřeným muzeem. Je zbytečné dodávat, že se mu říká šílený dům. Jeho majitelka a architekta touto stavbou skutečně dostála radám svého učitele. Můj profesor mi říkal, že architektura je tvorbou. Kopírování jiného stylu není architekturou, takže já se musím snažit o něco vlastního, o vlastní tvorbu, nikoliv o kopírování někoho jiného říká majitelka domu architektka Dang Viet Nga. Obavami z možného narčení ze zpronevěry se zásadám socialistické architektury autorka šíleného domu trpět nemusí. Univerzitu vystudovala v Moskvě a její otec zastával úřad vietnamského prezidenta. Část výjimečného domu je tak věnována I jejím rodičům a vzpomínce na pobyt v Sovětském svazu. Do okruhu lidí, se kterými se měla možnost autorka šíleného domu, stýkat patřil i zakladatel vietnamské nezávislosti Ho Či Minh. Pro své návštěvníky má paní Dang I vysvětlení , proč právě Dalat tak přitahuje umělce. Dalat je čistý, lidé jsou laskaví, krajina a architektura příjemná.
Údolí lásky naplnuje tato slova jenom zčásti, je zde čisto, krajina je příjemná, zato některé prvky lze beze studu označit za kýč. Pro místní lidi je však oblíbeným místem pro rodinné výlety, jejichž nezbytnou součástí je hromadné fotografování. Svoji popularitou mezi dalatskými milenci zapadá i do celkového koloritu šíleného města, i když v tomto případě se jedná o pozitivní druh šílenství. Kromě památečních fotografií a výletech na jezeře na šlapadlech tvoří neodmyslitelnou součást také místní kovbojové. Kromě těchto vietnamských Američanů je Dalat známý I jinou skupinkou, místními motorkáři, kteří si mezi turisty získali dobré jméno pro své několikadenní vyjíždky po místních horách. Ti si zase říkají Long Riders. Oproti těmto skupinkám je mnich Vien Thuc ryzí individualista. Pro pořádek dodejme, že se mu říká šílený mnich a že ještě vice než svoji duchovní dráhou je známý svoji výtvarnou nadprodukcí. Počet svých děl není schopen vyčíslit ani on sám. Možná je jich více než 100 000, začal jsem když mne bylo deset. Podle některých zlých jazyků je šílený mnich jedním z nejbohatších obyvatel Dalatu. Některé prodávám za deset, jiné za dvacet, za sto dolarů, říká mnich. V současnosti se však vice než vlastní tvorbou dalatský mnich zaobírá jiným plánem, navštívit po celém světě ty, kteří se od něj nějaký obraz koupili. Myšlenka dostatečně šílená na to, aby se mohla zrodit právě tady, v Dalatu.