{lang: 'cs'}
Pětapadesátiletý Long Thanh není z těch, kteří by pluli s většinovým proudem. Ve světě, kde již neodvratně vítězí barevná, digitální fotografie, vytrvale zůstává u svých černobílých obrázků vytažených na svět z chemikálií ze svého domácího studia.
Na rozdíl od jiných vietnamských fotografů soustředěných převážně v Hanoji nebo Ho Či Minově městě zůstává Long Thanh věrný Nha Trangu.Město je známé díky několikakilometrové městské pláži a příjemnému klimatu jako vietnamské Středomoří. Ve světě domácí fotografie je však město naprostou periférií."Tady je můj domov," s rozhodným mávnutím ruky utíná Long Thanh jakékoliv diskuse o přestěhování se do míst, kde by se mu nabízely větší možnosti.Long Thanhovu galerii zřízenou v přízemí domu na ulici Hoang Van Thu jsem sice nejdříve přešel, ale fotografovu osobnost, v symbolickém i doslovném slova smyslu, přehlédnout nelze.Od dob, kdy jako třináctiletý zaměstnanec fotostudia svého strýčka pořídil svůj první černobílý snímek, uspořádal 57 výstav po celém světě a posbíral řadu ocenění.O rozšíření fotografovy popularity mimo odborné kruhy se postaralo knižní nakladatelství Lonely planet, které Long Thanhovi ve svém průvodci Vietnamem věnovalo zvláštní místo.I díky tomu se galerie jednoho z posledních mohykánů černobílé fotografie ocitla po boku dalších místních atraktivit, vily posledního vietnamského císaře, oceánografického muzea nebo plavby po okolních ostrůvcích s tyrkysovým mořem, které svoji plakátovou barevností tak kontrastuje s fotografovou černobílou úporností.
Umění musíte rozpoznat
Long Tranhův černobílý svět má však i širší paletu odstínů. Unavený po celonočním zpracovávání čerstvých záběrů a návratu z potápěčského výletu, dalšího z jeho koníčků, není zrovna v hovorné náladě.Stručně poznamená, že být fotografem ve Vietnamu není tak úplně jednoduché a důvodem není jenom to, že materiál potřebný pro jeho práci je hodně nedostatkovým zbožím."Snažím se zachytit věci takové, jaké jsou. Umění můžete najít ve všem kolem vás, ale musíte ho rozpoznat," říká fotograf, který objekt svého zájmu nachází v chlapci přeskakujícím po hřbetech vodních buvolů, stařenkách smějících se přímo do jeho objektivu nebo prodavačce banánů shrbené pod tíží svého nákladu.V momentech, v nichž se krása prolíná s těžkostmi každodenního života.Nejobdivovanější fotografie pak s magickou atmosférou a dokonalým načasováním zachycuje dvojici dívek s deštníkem ve sloupu světla protínajícím průtrž mračen.Je to přesně tato fotografie, kterou návštěvníci jeho galerie přirovnávají ke snímkům mnohem známějších autorů.A vedle dvojice dívek v dešti mi také Long Thanh na chvíli zapozuje. A já se přece jen cítím trochu nepatřičně, když právě tady vytáhnu svůj digitální fotoaparát.