Vietnam průvodce: Dějiny Vietnamu

S vládnoucí dynastií Hungů je spojena jedna z nejznámějších pradávných kultur Dong Son proslulá výrobou bronzových bubnů. Slábnoucí Hungové byli v období asi třista let před naším letopočtem poraženi konkureční dynastií , která založila nové království Au Lac považované za první vietnamský stát. Asi o sto let později toto království ovládl čínský general Trieu Da a spojil ho se svým vlastním územím. Nastalo období tisícileté čínské nadvlády, během nichž byl Vietnam klíčovým přístavem na obchodních cestách mezi Indií a Čínou.Číňané přinesli do země znalost budování zavlažovacích kanálů i konfucianismus, buddhismus a taoismus, jejich vládu však provázel odpor místního obyvatelstva. Známé je povstání sester Trungových, z roku 40 našeho letopočtu, které po porážce daly přednost sebevražednému skoku do řeky než by padly do čínského zajetí.V roce 938 se podařilo Ngo Quyenovi konečně Číňany porazit v bitvě na řece Bach Dang, když se mu podařilo vylákat čínské loďstvo do pasti a zničit ho.  

Zatímco sever Vietnamu se po dlouhá léta vyvíjel pod čínským vlivem, v jižní části se zrodila království Funan a Champa. V době vrcholu své slávy, mezi druhým a šestým stoletím našeho letopočtu, Funan kontroloval území většiny dnešní Kambodže a východního pobřeží Thajska. Do dnešních dnů však z této říše přečkalo jen několik ruin poblíž Rach Gia. Ve druhém století našeho letopočtu  se v okolí Danangu zrodilo království Champa, které bylo ve stálých sporech se severními a jižními kmeny. Okolo osmého století začala existence Champy ohrožovat mocná khmerská říše, Champa postupně upadala a v polovině patnáctého století její moc sahala pouze do okolí Nha Trangu. V roce 1720 král Champy a jeho lidé uprchli před postupujícími Vietnamci do sousední Kambodži a dějiny tohoto království se uzavřely.

V polovině devatenáctého století se ve Vietnamu začínají silně angažovat Francouzi, kteří jako odpověď na potlačování katolických misionářů v roce 1862 obsadli Saigon a v roce 1865 vytvořili francouzskou kolonii Kočinčínu. V roce 1883 Francouzi napadli Hue, vyhlásili protektorátní pakt nad severním Annanem a centrálním Tonkinem. V roce 1887 byla vyhlášená Indočínská unie skládající se z Vietnamu, Laosu a Kambodži. Během vlády Francouzů byla postavena železnice spojující Hanoj se Saigonem, ale také zavedeny těžké daně. Protikoloniální odpor vedli zejména komunisté, vedení Ho Chi Minhem, který v roce 1941 zformoval Ligu pro nezávislost Vietnamu, Viet Minh. Tato organizace se stala za druhé světové války jedinou opozicí jak proti Japoncům, tak i proti francouzské koloniální správě, která spolupracovala s kolaborantským režimem ve Vichy, a tak byla ponechána v čele kolonie i za druhé světové války.Na začátku roku 1945 Viet Minh  kontroloval většinu země. Poslední vietnamský císař Bao Dai abdikoval a 2.září 1945 Ho Chi Minh vyhlásil nezávislost Vietnamu. Podle dohod uzavřených na Postupimské konferenci měl čínský Kuomintang přijmout  japonskou demisi severně od šestnácté rovnoběžky a Britové jižně od ní.Namísto Číňanů, se kterými měl Vietnam dlouholeté historické zkušenosti, dal Ho Chi Minh přednost menšímu zlu, návratu Francouzů. Krátké období příměří vzalo za své, když v listopadu 1946 Francouzi ostřelovali Haiphong. Viet Minh se stáhl do hor a zahájil gerilovoiu válku, jejímž vyvrcholením se stalo téměř dvouměsíční obležení francouzských vojsk v Dien Bien Phu. Francouzská kapitulace ze 7.května 1954 znamenala definitivní konec francouzké Indočíny. Na jednání v Ženevě byla země rozdělena dvě části s hranicí na sedmnácté rovnoběžce na řece Ben Hai. Po dvou letech měly být vypsány volby, které by rozhodly o osudu země. Prezidentem jižního Vietnamu se stal ostře protikomunistický katolík Ngo Din Diem. Na jeho zkorumpovanou vládu se nemohli záhy dívat ani jeho spojenci, v listopadu 1963 byl Diem při Američany podporovaném puči společně se svým bratrem zabit.   

Tiché americké zasahování do vývoje v jižním Vietnamu po Diemově smrti přerostlo v přímé angažmá. Od roku 1959 vedl komunistický sever kampaň za osvobození jihu, Diemova vláda ztrácela kontrolu nad venkovem a Američané se obávali, že případný pád jižního Vietnamu se stane jednou z kostek domina světové komunistické revoluce.Záminkou k americkému angažmá ve Vietnamu se v srpnu 1964 stal incident v Tonkinském zálivu, v březnu 1965 se v Danangu vylodily první americké jednotky a počet amerických vojáků narostl postupně až na půl milionu. Gerilová taktika komunistického Vietkongu však bránila rozhodujícímu vítězství na bitevním poli. V  lednu 1968 během svátku Tet zahájil Vietkong rozsáhlou ofenzívu na stovce mist najednou , vojensky skončila porážkou, ale z hlediska propagandy šlo o vítězství, zejména když šokovaná americká veřejnost mohla v televizi sledovat , jak se komunisté na krátký čas zmocnili I americké ambasády v Saigonu. Americký prezident Nixon poté začal razit politiku většího zapojení jihovietnamské armády, ale ta pro svoji zkorumpovanost nebyla schopna Vietkongu čelit a jižnímu Vietnamu nepomohlo ani americké bombardování Hanoje. 27. ledna 1973 byla v Paříži  podepsána dohoda o příměří a stahování amerických jednotek, bez nich již jižní Vietnam nemohl čelit tlaku severu a 30.dubna 1975 padl i Saigon. Krátce předtím než do města vstoupily jednotk y Vietkongu byli evakuováni poslední Američané. Jméno Saigon bylo změněno na Ho Chi Minh City a v červenci 1976 byla země formálně sjednocena. Komunistické kádry vyslané ze severu měly zajistit přechod k novému režimu, spolupracovníci Američanů byli posláni do převýchovných táborů. Ataky ze strany kambodžských Rudých Khmerů vedly o vánocích 1978 k vietnamské invazi do Kambodže, odkud se Vietnam stáhl v roce 1989. V roce 1986 byla v zemi po vzoru sovětské přestavby zahájena ekonomická reforma doi moi, V polovině polovině devadesátých let skončilo americké embargo, byly navázány diplomatické styky se Spojenými státy a v roce 2000 Bill Clinton jako první americký prezident navštívil  sevení Vietnam.