charakter článku: Pohlednice Průvodce vše sleduje s pobaveným úsměvem. Ví, že cizinec stejně nic nenajde. I když tuší, kde má hledat. Krajina vypadá jako český podzim, listí se choulí ke ztvrdlé zemi, někde pod ním se skrývá vchod do sítě tunelů vietnamských partyzánů. Nakonec průvodce poklekne a v listí nahmatá nenápadná dvířka otevírající cestu do podzemí. Tunely Cu Chi se nacházejí asi sedmdesát kilometrů severozápadně od bývalé metropole jižního Vietnamu Saigonu (Ho Chi Minovo Město) .
Síť, která se postupně rozrostla do délky 250 kilometrů, začali Vietnamci stavět již ve čtyřicátých letech 20. století, během války za nezávislost. V šedesátých letech byly ještě vylepšeny a prodlouženy, takže jednotkám komunistického severu umožňovaly uskutečňovat překvapivé výpady v těsné blízkosti Saigonu. Odtud byla připravována ofenziva Tet, která se stala jedním ze zlomových momentů vietnamské války. Tunel návštěvníka nemilosrdně sevře jako ocelová obruč. Na výšku má osmdesát centimetrů, a když se do té podzemní sopky soukáte, kolena vám narážejí do brady. Průvodce je na tom lépe, je o hlavu menší. Rozsah podzemní sítě zůstával Američanům dlouho utajený, a tak jeden z jejich táborů vyrostl přímo nad tunely, komunistický Vietkong mohl v noci střílet do amerických stanů. Když začali být obyvatelé jižního Vietnamu soustřeďováni do strategických vesnic, aby nemohli podporovat nepřítele, dokázal se Vietkong prokopat přímo do jedné z vesnic a řídit její chod. Jihovietnamské podzemí se stalo jevištěm temného dramatu, kde Američané pozbývali své převahy. Do bojů zde byly nasazovány zvláštní jednotky přezdívané krysy z tunelů, ke kterým byli zařazováni vojáci menšího vzrůstu. Psi určení k vyhledávaní komunistických partyzánů se zaplétali do podzemních pastí a jejich psovodi je odmítali nasazovat do akce. "Aby zmátli psy, začal Vietkong používat americká mýdla," vysvětluje průvodce a pak se jako duch rozplyne v temnotách. Občas si dobrácky zažertuje, baterkou ukáže na špatnou stranu a cizince pošle do slepé uličky. Tunely jsou postaveny ve třech úrovních - šest, devět a dvanáct metrů pod zemí. Před návštěvníkem se otevírá černá díra, jejíhož konce není možné dohlédnout. Jako na sáňkách se dá sjet přímo do podzemní nemocnice. Alespoň tam je trochu prostoru. V tunelech se nedá nabrat dech, prach postupuje všemi póry. Neurazili jsme víc než dvě stě metrů, ale i tak zní nabídka k výstupu na denní světlo jako vysvobození. Po opakovaných neúspěšných snahách o získání kontroly nad podzemními tunely sáhli Američané k metodě kobercového bombardování. Nálet proměnil okolí tunelů v nejbombardovanější území v dějinách válek, podzemní skrýše byly sice poničeny, na výsledku vietnamské války to však již nic změnit nemohlo.
Vietnam © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.
